|
|||||||||||||||||
Putovn Slovenskem2015
Ve tvrtek 25. 7 2014 ve 20.30 vysedm s busu Eurolines v Praze. Autobus se rozjd dve, ne stihnu odklidit z vozovky m druh zavazadlo - brany. Kdy mi jej busman pejede zadnm kolem, protoe hned zkraje vzal plnej levej rejd, tak ani nezpomal. Nevcn stojm nad placikou s batoiny, kter mi tu zstala. Nedoku uvit tomu, e je na placku, e mi autobusk pejede zavazadlo - a ani se neomluv. Pozdrav: "Ty jsi ale debil!", poslm za vzdalujcm se busem. Textil pochopiteln tlak pneumatiky vydrel, na rozdl od kotlku. Ten je na placku i s celou cestu pracn opeovvanm krabm krunem - hlavnm drkem pro Ondru, kter jsem uvnit uschoval, prv proto, abych jej ve finle uchrnil od pokozen. Je mi to lto. Krune, co se mnou pedrkocal Anglii. Kotlku, co se mnou jezdil, od patncti let. Ob, lze nahradit, avak nic s toho navrtit. Trpk smutek si jdu vylt na pepku Eurolines. Nikoli abych dal nhradu kody, ale abych idii mohl ct jak je jelito. Telefon na nj mi vak dt nechtj, nebo nemohou. Mm si vypsat stnost a uvst vzniklou kodu. Blanket papru, kter ivot znienm vcem nenavrt, hu do koe. Jdu na pivo do Polvkrny, a pak na vlak. Jede mi ve 22.30. V ptek 26.7 2014 rno jdu doprovodit kolky (Terku, Zuzku a Ondru) do koly. Jdeme si (pedasn) pro vysvden. Je nm bjen. Doma pak, plnm praku, obhm bark, dohnm zanedban a pipravuju vci na ztej odjezd. V sobotu 27.7 2015 ns (J, Jia, Terka, Ondra, Zuzka) star dobr rud koda Felicie veze do Olomouce - na autobusov ndra, tam mme sraz s mmi rodii (jedou vlakem). Tam maj nasednout do busu a odjet smr Chorvatsko. ...ale to m jet as - dv hodiny, a tak bhm po Olomouci shnjc nhradu za pejet kotlk. Ve tetm obchod kupuju pesn stejn, co jsem ml. Ztej vlet je zachrnn. l! Na busndr pijdm tramvaj prv vas, abych zavval dtem a rodim do okna autobusu. Po jejich odjezdu osime s Jiou na autobusovm nstupiti, s tdnem volna ped nmi. l! l! Cestou z Olomouce se domlouvme co a jak dle, a nsledn pak na zbeskm vlakovm ndra, kupujeme: "2x lstek do Spisk Nov Vsi + dv kola". l! l! l!
V nedli v 8.30 je Spisk Nov Ves oputn. Je pod mrakem a Jie trochu zima. Dominantou msta je pkn nmstko s pknm kostelem. Jeho zvony prv zvou k nedln mi. Nejsem tu sm, a nejsem projektantem tohoto vletu, a tak se na meditan chvilku nezastavuju. Projektantem tohoto vletu je Jia. Za spolen nm zvolila jin - zceninu Spiskho hradu. Prokousvme se k nmu vlnc se krajinou. Slunko rozpout mraky a nsledn ns zahv. Jede nm to. krbeme se na zceninu jako veverky. Platme vlezn, obhme cimbu, koukme na Tatry, lesy, pole, msto Spisk podhrad, vesniky. Jo je to pkn. Vyasilo se a je krsn.
V devt veer se unaveni dnem a nevyspnm koukme kde postavit Huskyho. J msta nabzm a Jia je odmt, s tm, e to je, moc blzko silnice, moc blzko vesnice, ne moc na rovince, daleko od cesty...Nakonec opoutme silnici a zavme se nkde na poli. "Jo, tu by to lo", k Jia konen na mj ixt nvrh. Bodej by ne za chvli bude tma.
Jedeme po okrsce smrem na Kemarok. Oddlen, protoe zaostvm za svou enou, kter ene svj bicykl silnic kdesi pede mnou tepem, ktermu se mi nechce stait. Skutenosti, e je naped vyuvm, kdy mne dopravn policistka zastav kvli pouen, e na Slovensku je povinn cyklohelma. Na jej otzku: "Vjet...?, odpovdm tou svoj: "U tudy projela m ena?", kve hlavou, pidv informaci: "Taktje som ju pouila".
Vhodn plcek nalzme, u za pe, po krkolomnm tlaen kol smrem vzhru po erven. Na odpovadle se stolekem stavme mokr stan. Nen pochyb, e v teploukm podveernm, a nebo vlastn u veernm vnku hrav uschne. Do tmy mode svtc tie umc hok nm ohv aj, zatmco se "ztraceni" v lese nome do stle hlub tmy. Nae oi a my s nimi se j bez problmu pizpsobuj. vejkme chleba, usrkvme ajk, uvme si klidu temnoty, krsy samoty, oputnosti, odlehlosti msta, chvle. Zatmco, placka Msce posl smrem k zemi ziv poselstv Slunce skovanho za obzor. Bereme se za ruce. Jdeme se projt. Msn tichou lesem, senem a loukou vonc non "tmou", smrem k hradu. Nen daleko. Svt ped nmi. Po dvaceti minutch chze jsme u jeho zd. Promne to je romantick, a pro Jiu dobrodrun - m toti strach, e zabloudme. Ha, Ha, Ha.
Je krsn. Prolzme si lenit hrad. Stoupme po schodech, klesme do podzem, obchzme hradn ochoz, z nho je krsn pohled na svt. Na Starou Lubovu, meandr Popradu, lesy, louky, pole, skanzen v podhrad, a hlavn Tatry, kter ns ekaj v budoucch dnech.
Po obd a kv se lehakou jedeme. Mme ped sebou 30km do slovensko-polsk Szczawnici (PL) a dva kopce s celkovm pevenm 300m. Prvn pli cesty se drme ky Kamienka. Stle mrn vzhru smrem na ddiny Kamienka a Strany. Vpravo, vlevo zelen kopce pipomnajc Jesenky. Mezi nimi, dole v irokm dol nae silnika kroutc se mezi vesnikami, kravny a ohradnky. Uprosted luk, ani bychom to zaregistrovali jsme vystoupali a k rozvod Popradu a Dunajce (to je ten prvn kopec), tedy Baltu a ernho Moe. Tady "mnme" ku Kamienku za ku Lipnk. Ve Vekm Lipnku odboujeme do Pieninskho nar. parku, kterm vede zkratka k Dunajci. Je to pes kopec. Tlame kola smrem vzhru upen umc do asfaltu. Jen obas zastavme, zvedneme hlavu. Vyhlme Lesnick sedlo (700m.n.m).
Sjezd dol, do Polska k st Lesnickho potoka do Dunajce na 450 n.m.n. nm je zaslouenou odmnou. Krajina se zmnila. Kopce jsou najednou strmj, chalupy upravenj, kde se vzali, tu se vzali ady turist, aut, cyklist. Do u se nm dere poltina, sloventina, etina.
Tlama, kolama, branama, zubama nm tese alostn otolinov povrch cyklostezky podl toku Dunajce (mi jedeme proti). Pokoukn kolem ns vyvauje utrpen z jzdy. Celkem mocn eka Dunajec tu hu seven mezi srzy, skly, balvany, kameny. Voda perl pes kameny. Vyvrcen kmeny uvznut ve vod, visc za koen ze skalnch stn vypadaj roztodivn divoce. Turisti na pltch spokojen mvaj. Z nich i z ns zitky dne doslova petkaj.
Druh kemp skuten le pmo u cesty a skuten jej nelze minout. Bohuel i tady jsme moc brzo. Pesto do nj zajdme. Nejde nm ani tak o span, jako spe Jie o sprchu pro kterou je Dunajec mlo tepl - ledov. Zvaujeme, radme se. Zda zstat, vykoupat se a promarnit dv ti hodiny, a nebo jet dl bez koupelny. Nakonec vymyslme kompromis. Koupelny chtivost Jii ji promuje v lasiku. Nepozorovan jak indinka na vzvdch na ptelskm zem se protahuje do socilek, ani by utrousila jedin gro. Zatmco j, vykoupn v Dunajci, hldm kola s tm, e: "Na to nemm nervy", co mi nikdo nev. Pochopiteln. Po nvratu z istrny z m mil jako obrzek: "Bylo to super!". Jsme rdi, e meme jet dl, a nemusme tu zstat tret. lapeme podveerem. Znechucen projdme mrany muek tetelcma se nad vyhtou oputnou silnic. Chytaj se nm na mikiny, do vlas, rty, jazyk. S fujtajblovnm je plyveme ven. Jedeme na Spiskou Novou Ves, kde se odpoutvme od Dunajce a zanme stoupat podl potoka, do dalho (Magurskho) sedla. Ale to bude a ztra. Ploume se svtem, hledajce msto pro stan. Phodn plcek na ns ek v Matiovcch. Tu si, v posledn den kolnho roku tie, abychom nevzbudili kolnka, na panelech u kotelny za kolou stavme huskyho. Lezeme do nj, a s charakteristickm zvukem zadrhnutho zipu jej uzavrme stejn jako den. Jsme naplnni jeho kilometry, kopci, zitky.
Z na silnice odboujeme doprava k dalmu cli, kter m Jia v itineri. Smr Beljansk jaskia. Te to bude do kopce (jak jinak). Pmo proti rozvinut hradb tch nejvych kopc, tt, vrchol, kter Tatry nabzej. Gerlach a Lomnik nm jsou nadosah. Jedeme poli take v rozhledu nm nebrn dn strom. lapeme vstc krsnm, velkm, majesttnm horm rozkroen nad zelenou krajinou. Majesttn se zvedaj z nin, a do nebe. Jejich utrov e na pozad blankytn modr oblohy vypad efektn. Plouivm tempem se blme k jejich pat. Nadmoskou vku nabrme s okoln krajinou. Pole se mnn na lesy. Tlame.
Stoupme, klesme po schodech. Nechvme se udivovat krsou utajenou v podzem. I kdy sm bych sem neel, uznvm, e to je pkn zpesten cyklovadrovnho ivota. Na opodn obd, nebo brzkou veei, pijdme po asfaltu konen koprujcm vrstevnici do Tatransk Lomnice. Gulov polvka v oputn restauraci je za super cenu stejn jako vhled na Lomnick tt. Jo, jsme v Tatrch.
V est veer jsme u jeho tn, peej a omletch utr skoro sami - tu v Tatrch nevdan zitek. K prvnmu z nich - Dlouhmu vodopdu, ale nedorazme - nato jsme tu pli pozd. Ke kolm se vracme s tm, e za hodinu bude tma. Nejbli camp je v Star Lesn. Vracme se tedy po silnici kousek zpt a odboujeme ve smru ipky "auto camp Star Lesn". Za kolejemi velm: "Stop!". Zastavujeme u odboky na lesn cestu. Vede po n cyklotrasa. S cedulky mi toti nen jasn, jak daleko, a hlavn jak moc skopce, nmi (Jiou) vyhldnut camp vlastn je. Dle mapy co mme, je Star lesn pkn dlouh, stle s kopce klesajc, ddina. Co o to, te to sfrme dol snadno..., ale ztra, ns to dnen svezen dol do dol me pkn potrpit a zdret. Na druh stran, me bt camp se sprchou a zchodem, hnedle z kraje... Se soumrakem nad hlavou zvaujeme co je pro ns lep, vhodnj, energeticky a asov spornj. Jia vben sprchou by chtla do kempu, j bych zstal tu na vrstevnici 860 m.n.m. Dno dol je hluboko pod nmi. Po krtk rozvaze (mono t napsat rozepi) rozhoduju: "Zstaneme tady".
Za asistence miliardy muek vztyujeme stan, ve kterm se upocen, unaven ped dotrnou havt rznm trhnutm zipu zavrme. J jsem spokojen. Cle bylo dosaeno. Lem jak tak rovn, nemaje zn ni hladu. Uvelebuju se na sv polovin zatmco Jia neustle brbl nco o spre, ochranch prody, komrech, pavoucch a medvdech... Za jejho bla, bla, bla usnm klidnm spnkem. Nebojm se toti ani komr, ani ochrnc, a dokonce ani pavouk a ani medvd.
Rno vstvme, balme, opoutme palouk. Dve, ne doraz ochrnci, kom roje a medvdi. Jedeme. Je krsn. Je nm krsn, lpe eeno, je mi krsn. Pes Tatranskou Lesnou a Horn Smokovec pijdme do Starho Smokovce. Na hldanm parkoviti zamykme kola a jdeme na zchod. Vyistit zuby a ppadn i (j) cel tlo. Z nvtvy socilek se vracm s runkem kolem krku a mokrou hlavou. ekl bych, e je nm krsn. Nateni na nov den, na vlap, kter ns ek, jdeme do smoky nakoupit. Na dneek, a i na ztek, protoe veer, a se vrtme ke kolm bud predaja zatvoren. A pak se to stane ...do koku, k pivu a pixlm fazol gule pidm: DV CIBULE. Ve chvli, kdy je vkldm do koku, nemm pont, k jak explozi jsou rozntkou. To pochopm, a venku, kdy mi ty dv cibule zane m ena Jiina vytat. Vrit na sebe nepochopiteln argumenty, ped nimi j pochopiteln uhbm. Pro mne to je dal, naprosto debiln spor jakch za sebou mme mraky. Stejn debiln, jako ten losk kdy jsme se na umav peli o to, zda j smm, nebo nesmm na jejm kole - na tom jejm kole co jsem j sml tlait do kopce neb ona v tu chvli mla stevn chipku - doplnit chybjc (a dle mho soudu dleit) roubek u nosie. A tak se cestou ke kolm s nkupem v takch hdme a peme o to, zda si smm nebo nesmm koupit dv podlan cibule v hodnot 0,25e. Pot, co obsah taky svme cyklobrnm (veee+ztek), a batohu (dneek) se jdeme projt (se pohdat) do pknho parku. Protoe takhle spolu na celodenn tru jt nememe, nechceme, nepjdeme. To nejde. To vme oba. To nen mysliteln. Ne. Ne. Ne. A jet jednou 3xNe.
Na Zbojnick chat je ndhern. Je tam tak ndhern, e u plesa u se na sebe doke podvat, ba dokonce i se spolu nechat vyfotit. Placatme se na utru jako dv jetrky. Zpt se vracme velkou st po stejn (modr) znace. Na vt okruh nm toti nezbv as, kter jsme rno marnotratn prohdali.
Na vlakov stanici Tatransk Lesn u sotva motme nohama. Potebujeme se dostat ke kolm do St. Smokovce. Co je cca ti kilometry, ob jednu zastvku. Do vlaku sedme, ani bychom mli lstek. Bojme se, e pijde prvod, akoli kluk, kterho jsme poprosili aby nm ho koupil pes mobil ns ujiuje, e prvod u nepijde. S levou a rdi mu ve St. Smokovci mvme. Ml pravdu.
Jia se ene do sprchy, zatmco j vam veei, vztyuju stan. V arelu obehnanm plotem nm medvdi nehroz. Zato komr a muek tu je stejn nebo jet vce ne-li vera veer v lese. Vykoupan Jia, opeovvan rychlovarnou konvic, vaiem a prodluovanou vypad spokojen, klidn, vyrovnan. Jsem rd. Bude klid. Rno vstvme celkem brzy - v sedm. ek ns patnct kilometr na kole, patnct pky, a k tomu tisci metrov peven. Mme toti naplnovn "vt" vejlap. Kola tentokrt nezamykme na parkoviti, nbr i s nima jdeme na zubaku. Chceme si je vyvzt nahoru. Protoe pedpokldme, e se na nich pi nvratu svezeme dol. Jednak abychom uetili, a taky protoe si nejsme jisti, zda stihneme posledn jzdu kabinky. Pro dnen vlet uruje itiner stejn vchoz bod jako vera - Hrebienok.
Krsnou krajinou stupme vzhru po kamennch cestikch nad psmo lesa. Je krsn, ndhern, perfektn. lapeme. Stoupme. Koukme se stdav pod nohy, a stdav kolem sebe. Ndhera, ndhera, ndhera.
Stezka prolapan snhem nen pro ns a nae kecky. Pad nm do nich snh. Jsme neohraban, nepohybliv, nejist. Dl nm problm pohybovat se v podobnm ternu na rozdl od leckterch, mnohem starch tryst. Finlov stoupn pak je jitno etzi. Drme se jich zuby nehty, pitahujc se vzhru mezi dv kament zubat skaln ve. Je to pardn vstup, kter si i pes neznze uvm - na rozd od Jii. Ta se bzliv boj ped kadm krokem - e spadne a zastav se a dole. Oba si bhem stoupn pipadme jako skuten dobyvatel vrchol. Bodej by ne, kdy jsme tak neskuten blzko pikm a vrcholkm hebene.
Na Hrebienoku jsme tak akort vas, abych si stihnul tsn ped zavenm, tu u za rozumnou cenu, koupit v kiosku pivo v plechovce. Lanovka u dojezdila take to tu te navypad jako na Vclavku. V klidu, protoe ke stanu to u mme pouze z kopce dol, pojdme motivan dobrdky kter jsme si zanechali u kol. Sedme. Koukme se do dol pod nmi. vejkme suenky. Vude ptomn klid a mr nmi prostupuje. I kdy se nm nechce, tak se nakonec peci jen zvedme. Odemykme kola a svitme dol, do kempu!
Po teplch prcch balme stan, platme a na recepci vracme dobr spolenky: vai, rychlovarnou konvici a prodluovaku, piem co mon nejhlasitji uznvm, e nm tu s nima bylo podstatn lpe ne-li bez nich nkde na kraji neznmho taj plnho erno ernho lesa.
Ve Starm Smokovci se ptme na vlak. Z monch vybrme ten ve 23:25. Dle informace, rezervace kol do nj je mon, nikoli vak povinn. Rozhodujeme se uetit 5e a msta pro kola si pedem nereservovat. Je sobota, tedy den ped odlivem turist.
Pes Tatranskou trbu dojdme v podveer do Popradu. li bychom na bazn se vykoupat, ale slena kter se ptme m pro ns patn zprvy. Maj tu jen velk akvapark za hodn penz. Jedeme tedy nakoupit svu do kauflandu a na nmst - ekat na vlak. Mme tst. Amfitetr za kostelem bude pro dnen sobotn teplou noc od devti hodin veer promnn na letn kino - a zdarma. Tme se i kdy dle plaktku maj dvat njak americk film - co prv, lespo pro mne, nezn moc lkav. Radji bych njakou esko-slovenskou veselohru. Uvelebeni na lavice s popcornem v ruce ekme co to bude. Po deseti minutch a pti rozstlenejch tlech jsme si jisti, e jsme tu omylem. Po dal plhodin a pti mrtvejch mm chu odejt. Je mi ale blb nechat tam Jiu, kter doke dj na rozdl ode mne sledovat, sedt samotnou - a tak to vytrpm a dokonce. Hur! Konen! Jdeme na vlak!
Jedeme klimbme, a po rozednn sledujeme hodinky. Zpodn vlak nedohnal - spe naopak. Co se nm nehod, protoe v deset mm bt s autem v Olomouci, pro Chorvatsk vletnky a jejich zavazadla. Natst i oni maj zpodn a tak pro n stihnu dojet i s dvouhodinovou pestvkou doma. Veer vicni sedme u veee zatm co praka pevykuje prvn sousto z horyprdla kterm je zavalena. Ol! Ol! Ol! |
|||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||
V nedli 28.8 2015 vysedme z vlaku v clov stanici. Zan Putovn Slovenskem 2015. l! l! l! l!
Jzdu dol zastavujeme u restaurace ve zmnnm Spiskm Podhrad. Opt to je stejn. Super jdlo, za dobrou cenu. V zastren veerce nakupujeme na veer a maeme dl.
Rno vstvme, balme, protahujeme kosti, istme zuby, a m mil si pibarvuje obliej, aby byla jet krsnj, zatmco j se "vytahuju": "Minul tden jsem ze stejnho stanu lezl v Londn a te jsem tu. j se mm".
V Kemaroku se nm lb, poas ale hroz detm. Take se jdeme skovat do restaurace. Polvky nm pinesou plnou msu, nabrat si meme, kolik chceme. Dvm si dva tale. Verej haluky stdm panlskm ptkem. Platme, dkujeme a odchzme moc spokojeni do zanajcho mrholen. Rozhlme se kde skovat. Nakonec volme nejjednodu variantu - jdeme do hradu. Jenome je pondl, den hradnho klidu, a tak se dostvme jen na ndvo. Co nm ale sta, protoe zasteen pdium je voln pstupn svtek nesvtek, pondlek nepondlek. Nevhme ani chvli, a natahujeme se naznak na karimatky na prkna, kter znamenaj svt. Zatmco Jia lut kiovky, j spolehliv usnm obalem do vtru odolnho igelitu, jak to mm ve zvyku. Ve dv je po deti, a as zvednout kotvy chceme-li dojet tam, kam chceme. Tedy do Star Lubovni.
Jedeme proto vtru, a proti vod eky Poprad. Jia u mi neujd. Pomalouku se suneme vped. Dokud nezane poprchvat. Koukme se bezradn po sob a po okol kde se skovat. Vesnice ped nmi je nkde v nedohlednu, a vracet se na pdiu do Kemaroku, je blbost. Stejn jako tu jen tak stt, moknout, a nic nedlat. Rozhodujeme se, e se zachrnme ve stanu. A tak odboujeme na pole a chvatn stavme kola, rozbalujeme stan. Tempo, jakm jej vztyujeme, je mrn rychlosti, s jakou se poprchvn mn na d隝, a kapky nabvaj na objemu. Urychlen do jeho zelenho pe nahrnujeme ve potebn, a sv mokr zda. Prv vas. Zan slejvk. Smjeme se na sebe, rovnajc se vedle sebe. Spokojen si pedeme - jak jsme to stihli, jak jsme pkn v suchu. Uvelebujeme se na svch mstekch. Zatmco Jia lut kovky, j usnm. Klasika. Ve tyi se zvedme. Dilema zda tu zstat na noc se nekon: protoe je po deti, a protoe nemme vodu, protoe to je blb msto, protoe do St. Lubovni nm chyb nco mlo pes dvacet kilometr. Take: Jedeme dl, nebude-li pret, nen co eit!
Poas se vylepuje s kadou plhodinou. Do Lubovni pijdme v podveer s vrou, e pret veer nebude. V Kauflandu na kraji msta nakupujeme propriety pro studenou kuchyni: chleba, patiku a pivo pro usnut. Vait nebudeme, jedno tepl jdlo denn nm sta, nejsme devorubci. Stravovn se v restauracch bhem putovn je zait ablona, na kter se shodujeme. Bav ns chodit do restaurac. Bav ns nevait, nemt ndob, sedt u jdla u stolu a nechat se obskakovat. Cel rok to nepotebujeme, nevyhledvme. Ale na "bezdtnch" vletech jo. Bav ns to.
S mstem za zdy, jeho prohldku si nechvme na ztra, pelme smrem k hradu (opt je na kopci), kde lze tuit zasut msteko voln akort tak pro n stan.
Budme se do krsnho rna. Koukme ven. Te rno je palouk, na kterm jsme to veer zapchnuli, jet hez ne v noci. Ptci zpvaj, les von, a slunce se do nj a do ns opr plnou silou. Vykulujeme se ze stanu, vtme jej mourajcma oima. Tme se na nj. Jak nm zaheje zda, usu vci. Parda. Sndme. ajk. Chlebk. Rann pohodu, istotu, vizi pknho dne. Parda. Nespchme. Bt na hradu ped destou, je blbost.
Kola opoutme zamen u zbradl a jdeme vzhru vstc polorozpadlmu polo zrekonstruovanmu Lubovanskmu hradu. Pravda, moc se mi nechce, ale jdu, a nebo, lpe eeno - se vleu, smrem vzhru za Jiou, kterou vize, e dobude cimbu, promuje v bce do vrchu. ene se vzhru jako chrt. Jej nik mne jako vdy nechv klidnm. Nechvm ji bet. Mezi hlubokmi ndechy se zmu jen na zvoln: "Sejdeme se u brny".
Sjdme s kopce dol. Ke skanzenu. Jeho prohldku pokldm za energetickou marnotratnost, a tak ji bojkotuju. Zatmco sedm na lavice a popjm pivo s kiosku, a nsledn lem a "hldm kola", tak Ja bh a fot. Jsem rd, e s n nemusm. Sta mi to, co vidm s polohy lecho stelce v kupce sena, a to co mi povykld u obda. Na kter jedeme do St. Lubovni. Opt jsme spokojeni. S cenou, chut, obsluhou.
Slunko do ns pl sv paprsky. Pot se nm ine po tle. Krok za krokem suneme vzhru pkrm stoupnm tk kola. Je to lopota. Tentokrt jsem rychlej ne Jia. Ale o to, vbec nejde. Rozhodujc je spolen pohled do dol, kter jsme opustili. Tmav zelen krajina se vln zalesnnmi kopci a kopeky. Svtle zelen pak pa pastvinm, a loukm na kterch vtr "ve vlnch" ohb stbla trav. Krsa, vude kam se podvme - krsa kolem ns. Stnek s oberstven bojkotujeme, a "hrd" svame z vlastnch zsob, kdy u jsme si je sem vythli. Jo, je to, je nm, fajn.
Pot z tla mi smv pomrn tepl Dunajec v Szczawnici zatmco Jia studuje mapu. Vesnice s campem je ped nmi, tak hur!
Kempy v ervenm Kltoru jsou dva. Prvn je hned z kraje, to je ten, v kterm jsme chtli zstat. Bohuel, jsme u nho moc brzo, v est, a jet bychom chtli jet. Navc tenhle kemp to je v podstat jen poseen louka, jakch je vude kolem plno, bez sprch (koupn v Dunajci) a bez pokladny. Take - jedeme dl. Dal tip mme cestou, a teoreticky jej nememe minout.
Rno vstvme s perspektivou pknho dne. Potme s tm, e dopoledne to bude pod do kopce, vzhru. Musme toti peklenout hbet Spisk Magury, ady kopek ped nmi. A tak se cel dopoledne zase potme sunouc tk kola smrem vzhru (nepsal jsem to tu u jednou?). Drpeme se postupn individuln vzhru, nahoru. Tam, kde m bt dle mapy Magursk sedlo 950m.n. m. Po turistech ani stopy. Zstali u Dunajce. Nahoru to jde pomalu, ale jist. Tak dlouho, dokud tam nejsme. O pomaleji vzhru, o to rychleji dol klesme zpt do ernomoskho povod. Zatmco j frm a se Jie taj dech, Jia se sune dol pomalouku polehouku. Coby ne?
Ve Slovensk Vsi si v malm obchdku kupujeme vnoku a skleniku demu. Svame v parku na dtskm hiti. Pak se do obchdku vracme jet jednou. M pro zmrzlinu, Jie pro okoldu.
Vedlej silnice, po kter se suneme vped do hor, ns pivd do obce s nevinnm nzvem: Vborn. Jej nzev je dalek pravd, je to toti ist ciknsk vesnice se vm vudy. Jejm nepodkem projdme semknuti vedle sebe doprovzeni bcm hroznem dt, a nebo spe vrostk. Je to toti do kopce a dtsk noiky pleskajc o asfalt nm nemohou stait. Povykuj na ns, na sebe, na celou vesnici: "Turist! Turist!", jako bychom vezli mor, nebo novinky ze svta. Hrozen kolem ns se nezadriteln zvtuje jak se k nm pidvaj cigata z ostatnch brloh. Na prosebn pohled a zavoln:"Cukrk! cukrk!" reaguji j rozdvn suenek, zatmco Jia obezetn (a nervzn) hld obsah braen. Mn se zmna kultury lb. Nevad mi pna, bordel a rozpadlost zchtralost dom kolem. Jia vak je s prjezdu Vbornou, mrn eeno, nevrl. Boj se, a tak ji s levnm vydechnutm nechv za zady, zatm co j bych se tam klidn vrtil.
V Tatransk Kotlin zamykme kola a jdeme po lut strm vzhru, k Beliansk jeskyni (zase to je do kopce). Skovn ped slunkem ve stnu vtv krme vzhru. V batohu vleeme mikiny, teplky, bundy - v jeskyni bude zima.
V samoobsluze pamatujc socialismus nakupujeme nco mlo na pozdn veei a sndani a jedeme dl. Bez konkrtnho zejmho cle. Vude kolem, kamkoli se podvme, je toti krsn. Vpravo koukme na hory, vlevo se nm lesnmi prseky otvr pohled na vesnice a pole nin, kter jsme tak obtn opoutli, zatmco si pomalouku polehouku po kvalitn asfaltce lapeme zelen tichem, voavoukm oznem lesa po vrstevnici. Po vrstevnici! my se mme.
Odboku do campu Star Lesn mjme. Na span je moc brzo. Sv kola zastavujeme, a zamykme, a o kousek dl. V mst kde se silnice potkv se lutou. Vydvme se po n - nahoru. Naped lesn stezkou, a pot pmo podl potoka, skkajc z kamene na kmen, stoupme k vodopdm Dlouhho potoka.
Kousek jedeme lesn cestou - cyklostezkou v nadji, e najdeme odpovadlo. Ale nikde nic. A tak s potemnlou oblohou zaneme vybrat s toho, co nm nhoda pihrv do cesty. Plcek napravo je dobrej, ale malej, take jedeme dl..., ten dal - nalevo, u je akort. Koukm na Jiu a kdy konen ekne otrven: "JO", je rozhodnuto. Bodej by ne, tma houstne po minutch.
Budm se uprosted noci. Ve tm stanu sed Jia a svtc si elovkou, nco kresl, nebo mr, na papr. Nerozumm tomu nonmu vjevu. Mla by po tkm dni, a ped tkm dnem zaezvat jako dudek, a ne si o pl tet rno kreslit do denku..., a tak se udiven ptm: "Co dl?". "Lutm kovky". "??? Pro nesp???". "Nemu usnout". "??? Ty jsi jet neusnula???". "Ne". "Pro?". "Ne". "Pro?". "Bojm se". "Boj se?, proboha eho??". "Medvd". "????Medvd???". "Jo medvd", trv na svm sedc kovkka s elovkou, zatmco j lec trvm na svm: "To je blbost. Spi, a jsi vyspan", a po krtkm (hloupm) smchu nad vtipem s medvdy usnm.
Je krsn dopoledne, kolem devt. Slunko jet nepl, ale u krsn svt, konejiv heje. Sedme si na lavku kde se zase, zase, zase, proti sv vli, svmu naturelu, svmu pn, promuju v due zpytce hledajcho m pochopitelnou pinu jejho nepochopitelnho zla. Te u vysoptl Jiina unaven hdkou, mi vtom - natst - zdatn pomh. Take se celkem rychle shodneme na tom, e spe ne o tu cibuli (i roubek) jde o to, e u jsme na takovto vletovan sta, mlo zdatn, a moc choulostiv. een je jednoduch. Tento leton je poslednm vletem tohoto typu. Vletu, bhem kterho nevme, kde budeme spt, zda zmokneme i ne, zda ns pepadne lupi, ochran i medvd. Vletu, na kterm budeme jen tam, kam vlastn silou dojedeme, i dojdeme, nebo se dovleeme. Z mho pohledu je to smutn, a hlavn pedasn konec naich toulek. Te kdy jsme my jet siln a mlad, a nae dti u pestvaj bt dtmi. Na druh stran musm uznat, e jsme toho spolen projeli, proili, vidli nadprmrn hodn... A hlavn, e i pro ns plat moudro o etzu, kter je tak siln jak siln je jeho nejslab lnek. A tak se s tmto novm omezenm, kter nm ukradne ze spolench zitk, smiuji.
Po rozuzlen sporu se zvedneme a jdeme vstc zubakov drze. Ta ns vyv na Hrebienok. Tam se ode mne Jia "nepochopiteln" oddluje. S kroku, gest, grimas, vytum, e opt nen nco mezi nmi v podku. Na jasnou otzku, kterou jasn vyjaduji svoji nechu se znovu hdat kvli "cibuli": "Co jsem kurva zase udlal, e se ZASE tak pitomn chov!?", se mi dostv kyselho oblieje a jasn odpovdi: "Prdnul sis, kdy jsme li s lanovky!". A ptrm v pamti sebe dkladnji, nemohu se na tento mj spoleensk renons upomenout. Skuten vbec o tom nevm (j) - co vbec nic neznamen. Je mi jasn, e (ona) m v tomto ppad zcela jist pravdu. Vm to, stejn jako z minulosti vm, jak moc ji tato m nespoleensk pirozenost vad... Jo, urit to tak bylo. J jsem si veejn prdnul, a ona se pes to vzhledem k trapnosti situace nedoke penst, co je pro ns klasick zpletka. A tak je na m mrn eeno nepjemn, lpe eeno nasran. Co si zase nenechm lbit j a jsem taky nepjemn, lpe eeno nasran, a zl ...a tak pokad, kdy mjme "zti pod stromekem", v nm cudn dvka po vyrn zanechala toaletn kapesnek, se nezdrm komente na adresu neznm: "Podvej se Jii na ty holky, jak jsou to uata! Kam se podv, vude jsou po nich papry!"..., a protoe takovch zkout je bhem na cesty na Zbojnickou chatu bezpoet, tak i mch vitek je bezpoet. Biji ji s nima mstiv, oplcejc j jej vitky. A tak jdeme spe za sebou, ne vedle sebe. A spe sami, ne spolu. Oddleni hrz vtek. my se mme pkn! Jete je tak krsn a jdeme tak krsnou krajinou. Neunesli bychom, kdyby prelo, foukalo a nebylo nic vidt.
Krom turist potkvme i nosie, kte vyn na chaty ve potebn. Naloeni vysoko nad hlavu vypadaj efektn. (Pro zsobovn horskch chat nenesou na svch zdech oslci mi vysvtl dal den v info centru - trousili by toti za sebou, m by naruovali kehk ekosystm hor. Nemohl jsem se nezasmt).
U Rainerov chaty se dvme po lut podl Dlouhho potoka. Mjejc vodopdy, ke kterm jsme vera nedoli, sestupujeme do dol lesy seranmi krovcem. Uschl pahly kmen tu n k nebi. Stejn jako na umav. Je to smutn pohled na krsnou krajinu.
Bereme si kola a jedeme, do kempu Star Lesn. A si je tebas u Dunaje! Nen. Je hnedle zkraje vesnice. koda, e jsme to nevdli vera...
Pn v letech stojc vedle m vypad jako zaslouil horal. Koen boty, oprel batoh, postava dvajc tuit, e se v mld neflkal. Vysvtluje mi, co pod sebou vl helikoptra nad nmi: "Pivo pro vechny chaty na cel rok. Do meziskladu na Triho chatu". Ptt se ekoterorist, brncm vstup bobkujcm oslm do CHKO Tatry pro jejich ekologickou stopu, nem cenu.
V 13.00 jsme na Triho chat. Ndhera. Svame v mst s vhledem na nejvy bod dnenho putovn Prien sedlo. Mme ho pedsebou, jako nakreslen na koln tabuli. Pke stoupajc steska vzhru se k nmu klikat kamennou sut a zaprenmi zbytky snhu. Lidi nan vypadaj jako mravenekov. Jo, tam taky pjdeme.
Stojme v hebeni, v Prienm sedle. Jsme 2230 m.n.m.. Napravo i nalevo to je pke dol, a nebo pke nahoru - to dle toho jak se otome. Zrme, vnmme, sajeme pozemskou krsu kolem ns. Kdo je jen trochu vnmav tak tu mus bt "u vytren". Krsno je vude kolem ns. Naden zitky spoluzdlme s neznmmi tristy s nimi se nazk ztezce vyhbme. Obdarovvme se svy. Podvme si ruce. Dvme si pednost. Zatmco v dol Triho chaty sem tam dosud le snh, v dol na druh stran, tam co je Zbojnick chata, je beze snhu. Poas, pohledy, zitky - super, super, super.
O pl tvrt se zvedme a, pes vera navtvenou Zbojnickou chatu, prchme z hor do dol. I kdy jdeme svinm tempem tak polsk, o generaci star pr, s nmi dr tempo. Jo jsou dob, lep ne my.
Rno vstvme pozdji, dohnjc spnkov deficit. Nemme dvod spchat. Jedinm clem dnenho dne, a poslednm v itineri, je dojet po vrstenci na trbsk pleso a pak s kopce dol - do Popradu na non vlak. Tak, abychom ztra, v den nvratu dt z Chorvatska, byli doma a mohli je v Olomouci vyzvednout.
Krsnm rnem, spe dopolednem, vyrme "k vlaku". Po dvou turystickch zase jedeme. Je to parda. Uvme si to. Smjeme se na sebe. Mme ped sebou krsn den a cca 50km pevn s kopce dol. Hur!
Krsn silnice 537 obklopen lesy, koprujc tra ns pivd ke trbskmu plesu. Jsem z nho zklamn. Nevad mi ani tak, e to je spe rybnk, jako jeho okol. Motorovou pilou vymydlen kopce, ob skokansk mstky, masturysmus a komerce v kadm kout jinak tuctov ddiny. "N" St. Smokovec byl (je) nepochybn hez - i bez rybnku. Obd za 3e tu nejde podit. Take v smoce kupujeme salm rohlk a hotici, a napamtku aluminiov ttek s logem Triho chaty. Povejkme rohlky a jedeme dol, do dol.
Vyprzdnnou halou oputnho nonho ndra se rozlh potyka dvou cign na n pokikuj dal pstojc. Pan za pokladnou je klidn - tak mi taky. N Bohemia expres m spodn. 10, 20, a nakonec 45 minut. Vme, e nakonec stejn mus pijet, a tak unaven ekme a ekme. Znervzn ns a hlasatel. Hlsc nejen pijez naeho vlaku, nbr i informaci, e do tohoto vlaku je NUTN rezervace pro jzdn kola. Nae nervozita se vystupuje k hranici paniky. Marn toti stojme ped zavenmi "vraty" vagnu do nho se ukldaj kola. Zatmco vichni u nastoupili, tak mi tam pod jet tvrdneme!! Jsme si jisti, e ns tam nechaj stt, a ujedou nm, protoe nemme nutnou rezervaci. Sprintuju za prvod po pern. Abych ji nco slbil, ekl, dal, zato, e ns vezmou ssebou, i kdy nemme tu podlanou rezervaci. Avak dve, ne-li k n dobhnu, tak se vrata pro batoiny otvraj. Svtlo vyputn z jeho trob na non pern vypad asn a mvajc Jia taky. Bm tedy nazptek. Pomhm j naloit kola dovnit. Bereme s pernu rance a hrneme se donejbliho vagnu. Dve, ne si sedneme, tak se vlak rozjd. S levnm "uff" se bome do sedaek, smjeme se na sebe. Je nm bjen. Shodujeme se na tom, e nm tch uetench 5e za napt, zda ns slovensk drhy nalo i ne, nestlo. Uf. Uf. UF.